Wolfgang Amadeus Mozart

Zvětšit :::

Datum narození: 27. ledna 1756 Místo narození: Salcburk, Rakousko Datum úmrtí: 5. prosince 1791. Místo úmrtí: Vídeň, Rakousko ŽIVOTOPIS: Wolfgang Amadeus Mozart a jeho dětství geniálního dítěte. Wolfgang Amadeus Mozart byl synem Leopolda Mozarta. Již ve velmi raném věku prokázal veliký hudební dar. Již v pěti letech komponoval a již v šesti letech hrál před bavorskými kurfiřty a rakouskou císařovnou. Leopold cítil, že je to nejen správné, ale že by to mohlo být také výnosné, a tak předváděl své Bohem nadané děti jako malé génia (jeho dcera Anna -Marie, Nanerl, 1751 – 1829, byla zázračným hráčem na klavír). A tak uprostřed roku 1763 se rodina vypravila na cestu a obě děti vzala do Paříže a Londýna a na této cestě všichni navštívili mnoho dvorů. Mozart díky svým raným a značně předčasným schopnostem své obecenstvo doslova naplňoval úžasem. Hrál také anglickým i francouzským královským rodinám, a jako svoje první hudební dílo, které publikoval byla symfonie. Na konci roku 1766 se rodina vrátila domů, za devět měsíců se však opět vypravili do Vídně, kde byla naděje že Mozart představí operu, byl však velice frustrovaný tamějšími intrikami. Rok 1769 tak prožili v Salzburgu, během let 1770 až 1773 podnikly tři cesty do Itálie, kde Mozart napsal dvě opery, s názvem Mitridate a Lucio Silla, a serenádu představenou v Itálii, v té době byl již dobře seznámen s italskými zvyky. V roce 1773 se vypravili na další cestu do Vídně, pravděpodobně v naději na zajištění veřejných sloupků v tisku. Zde Mozart psal soubor smyčcových kvartetů a po svém návratu napsal skupinu symfonií, včetně jeho dvou nejranějších, a to č. 25 G moll a 29 v A moll, v obvyklém repertoáru. Nehledě na jeho cestu do Mnichova začátkem roku 1775 na premiéru opery La finta giardiniera, období od roku 1774 až do roku 1777, strávil Mozart v Salzburgu, kde pracoval jako „koncertmajstr“ na princově arcibiskupském dvoře. Jeho dílo z těchto let zahrnuje spousty symfonií, všechny jeho houslové koncerty, šest klavírních sonát, několik serenád, divertimient a jeho první velký klavírní koncert, K271. Wolfgang Amadeus Mozart a jeho mládí. V roce 1777, to již bylo mladému Wolfgangovi 21 let, Mozartovi viděli pro skladatele, tak obrovsky obdarovaného jakým Mozart byl, tak ohromnou příležitost, že se rozhodli hledat svoji podporu pro Wolfganga jinde. Wolfgang byl proto spolu se svojí matkou poslaný do Mnichova a do Mannheimu, nebyla mu však nabídnuta žádná pozice, přestože v Mannheimu zůstal více než 4 měsíce, skládal zde pro klavír a flétnu, a zamiloval se do Aloysie Weberové. Jeho otec ho pak poslal do Paříže, kde přeci jen menší úspěchy měl, a to především a pozoruhodně se svojí Pařížskou symfonií č. 31, vskutku hbitě určené pro místní vkus. Ale vyhlídky budoucnosti a jeho skutečná perspektiva tam byly velmi chudé a otec Leopold ho nechal poslat zpátky domů, kde jeho představení byli uspořádání přímo u dvora. Mozart se tedy vrátil pomalu a sám, jeho matka zemřela v Paříži. Wolfgang Amadeus Mozart a jeho skladatelské úspěchy. Léta 1779 až 1780 strávili v Salzburgu, Mozart hrál v katedrále a u dvora, skládal církevní skladby, symfonie, koncerty a serenády a hudbu dramatickou. Opera však zůstala ve středu jeho ambicí a příležitost k němu opravdu přišla spolu se zakázkou vážné opery pro Mnichov. Na konci roku 1780 tam tedy odjel komponovat. Jeho korespondence s otcem Leopoldem, díky které komunikoval s libretistou v Salzburgu, je bohatě informativní o jeho přístupu a cestě k hudebnímu dramatu. Jeho dílo „Indomedeo“, mělo velký úspěch. Mozart v ní zobrazoval a líčil vážnou, hrdinskou emoci, s bohatostí v jeho jiných dílech nesouběžnou, navíc s živým orchestrálním psaním a spoustou hluboce výrazného orchestrálního přednesu. Mozart byl pak vyzván, aby odjel z Mnichova do Vídně, kde byl Salzburgský dvůr sídlem právě nastoupeného nového císaře. Rozjařený díky svému úspěchu, našel si místo mezi komorníky a kuchaři. Jeho nelibost směřovala k jeho zaměstnavateli, byl rozjitřený princovo-arcibiskupským odmítnutím, nechat ho podílet se na dění kolem panovníka a navštěvováním, což brzy vedlo ke konfliktu a v květnu 1771 buď rezignoval nebo byl ze své práce vyhozen. Chtěl získat místo u císařského dvora ve Vídni, ale byl spokojený, když dělal svoji práci nezávisle, ve městě, které zřejmě nabízelo jedinečné příležitosti. Následující léta života trávil vyučováním, vydáváním jeho hudebních děl, hraním různým patronům domu nebo veřejnosti, skládáním pověřených skladem na objednávku, zejména oper. V roce 1787 získal menší místo u dvora, jako „kammermusicus“, které mu zajistilo slušný pravidelný plat a kromě toho za psaní taneční hudby pro palácové oslavy a plesy již nic nepožadoval. Na hudební měřítka vždy vydělával slušný příjem, měl kočár i služebnictvo. Kvůli marnotratnému utrácení a špatné správě však častokrát utrpěl takové finanční potíže, že si musel si vypůjčit. Wolfgang Amadeus Mozart a vrchol jeho tvorby. V roce 1872 se oženil s Constanze Weber, mladší sestrou Aloysie. V jeho dřívějších letech ve Vídni, složil svoji reputaci především z publikování, a to především sonát pro klavír, několik i pro housle. Svoji pověst také vystavěl na svojí hře na klavír a v roce 1782 upevnil představením opery „Zemřete“. Jeho dílo bylo úspěšné a bylo vzaté z repertoárů mnohých venkovských návštěv, za které ovšem Mozart nebyl zaplacený. Během těchto let také napsal šest smyčcových kvartet, které věnoval svému „pánovi formy“, panu Haydnovi. Jsou dobře zřetelné nejen různorodostí svého výrazu, ale také jejich složenou komplexní strukturou, která je koncipovaná jako čtyřhlasový projev s hudebními myšlenkami spojujícími se do svěže jednotné úpravy. Haydn řekl Mozartovu otci, že Mozart „je největší skladatel, který je mně osobně nebo jménem znám, má cit a chuť, a navíc tu největší znalost kompozice. V roce 1782 se Mozart pustil do skládání velkých klavírních koncertů, takže se mohl představit jako skladatel i sólista. Do konce roku 1786 jich napsal 15. Představují jeho největší úspěch, spolu s jeho formální virtuozitou, jejich jemnými a delikátními vztahy mezi klavírem a orchestrem, obzvláště s dechovými nástroji, a jejich kombinaci oslnivosti, nadšení a symfonického růstu. V roce 1786 napsal první ze svých tří komických oper s Lorenzo da Porte jako libretistou „Le nozze di Figaro“ (Figarova svatba), a také „Don Giovanni“, uvedené v Praze v roce 1787. Mozart zde pojednává na sebe vzájemně působící sociální a sexuální tenze s horlivým náhledem do lidského charakteru toho, jako opět v ještě více strojené sexuální komedii „Cosi fan tutte“ (1790), která přesahuje komický rámec, právě jako jeho dílo „Zemřete“ (1791), které se svými prvky rituálu a alegorie o lidské harmonii a osvícení, znázorňuje svět populárního vídeňského populárního divadla na jaře. Wolfgang Amadeus Mozart a jeho pozdější život a závěrečná tvorba. Mozart žil po zbytek svého života již ve Vídni. Podnikl však několik cest, a to do Salzburgu v roce 1783, aby představil svoji manželku své rodině, dále třikrát do Prahy, kvůli koncertům a operám, v roce 1789 také do Berlína, kde měj naději na místo, v roce 1790 do Frankfurtu, aby zahrál na korunovačních oslavách. Jeho poslední cesta do Prahy byla v roce 1791 na premiéru „La clemenza di Tito“, což je tradiční vážné opera psaná pro korunovační oslavy, která je složena s obratností a střídmostí, které byly charakteristické pro Mozartovu pozdní hudbu. Instrumentální díla těchto let zahrnují některé klavírní sonáty, tři smyčcové kvartety psané pro pruského krále, některé řetězové kvintety, které zahrnují jeho nejvíce prociťovaná díla, jako K 516 v G moll, a také jeho ušlechtile rozsáhlé dílo, K 515 v C moll, a jeho poslední čtyři symfonie, 38. v D dur byla složená v Praze v roce 1786, ostatní byly napsány v roce 1977, a to lyrická 39. v e moll, tragicky podmanivá 40 v g moll, a nakonec majestátní 41. v C dur, která byla vrcholem jeho orchestrální hudby. Jeho finální práce zahrnují koncert klarinetu. V smrt způsobená horečnatou nemocí a zároveň jeho úzkostlivá povaha daly vzestup mnoha spekulacím, zda nebyl otrávený. Jeho smrt je však každopádně dodnes nevyřešenou záhadou. Odešel a nestihl dokončit svoje dílo Rekviem, jeho první rozsáhlé dílo pro chrámy a kostely od Mše c moll z roku 1783, také však nedokončené. Bylo však dokončeno jeho žákem Süssmayrem a toto zakončení bylo dlouho přijaté za standard; existuje však nedávný pokus ho vylepšit. Mozart byl pohřbený na předměstí Vídně, jen s malým obřadem do neoznačeného hrobu, v souladu s tehdejšími běžnými zvyklostmi.