KOČIČÍ SVĚT
Sibiřská kočka může přijetí jakékoliv královny zkrášlit, ba přímo vyzdobit. - takto charakterizují angličané Sibiřskou kočku. Je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Doma je však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres.
PLEMENO:
Polodlouhosrstých koček.
PŮVOD:
Sibiřská kočka byla vyšlechtěna v Rusku. Pochází zřejmě z křížení místních původních koček s kočkami dovezenými z různých zemí, především Blízké a Východní Asie. Plemeno bylo v roce 1992 uznáno „Celosvětovou federací chovatelů koček“ (FIFe). Od roku 1987 se v Rusku začalo pracovat na jeho šíření a díky hrstce nadšenců, je dnes Sibiřská kočka oblíbená a známá po celém světě. Od roku 1986 se rozvojem tohoto plemene zabývají také v Evropě.
HMOTNOST:
Kocour váží v rozmezí 6 až 10 kg.
Kočka váží v rozmezí 4 až 6 kg.
SRST:
Sibiřská kočka má dlouhou srst na hrudníku, krátkou na ramenou, na zadních končetinách má „kalhotky“. Standardní barva je tzv. „agut“. Ale vídáme i jiná, vzácná, zbarvení: modré, prokvétající, černě kouřové, mramorové, bi-kolorové a červené.
HLAVA:
Hlava je kulatá a široká, dobře úměrná tělu. Má lehce vypouklé čelo, přechod z čela k nosu je malý. Vyznačuje se nízkými lícními kostmi, plnými, silnými tvářemi a čelistmi a širokou bradou. Uši jsou střední velikosti, u základu široké a mají štětečky. Dlouhé kníry a obočí a široký, stejný, jako má liška, límec, zdůrazňuje moc a dovršuje charakteristický vzhled tohoto sympatického domácího zvířete.
NOS:
Nos je rovný, střední délky.
OČI:
Oči jsou velké, široce posazené, barvy zelené nebo nažloutlého odstínu. Jsou však i další možné varianty, a to u zbarvení „van“ a „bílé“.
TĚLO:
Tělo je svalnaté, přízemní a zaoblené. Nohy má svalnaté, s chomáčky mezi prsty.
OCAS:
Sibiřská kočka má široký, dlouhý, u kořene silný a dobře olemovaný ocas.
CHARAKTER:
Sibiřská kočka je nezávislá, samostatná a sebevědomá. Jsou z nich vynikající lovci. Doma to jsou však válející se bytostí, s nadáním odstranit ze svého majitele jakýkoliv stres. Kočka je dostatečně živá, přítulná, hravá, nevázaná a vytrvalá. Lehce se učí na toaletu. Jindy se však u ní projeví svéhlavost, neochota, a ne vždy na pozornost svého majitele odpovídat
láskou. Je dobře přizpůsobená pro život v podmínkách mírných a středních zeměpisných šířek. Dobře se snáší se psy jakéhokoliv plemene a nebojí se vody.
OSTATNÍ POPIS:
Sibiřská kočka je velké a významné zvíře, pro které je charakteristické, jak důležitě si vyšlapuje. Přírodní krása, zdraví a nenáročné udržování učinilo z této kočky oblíbeného miláčka.
NEDOSTATKY:
Rovný profil, odpovídající „perskému“ typu. Dlouhá a úzká hlava nebo čumák. Ploché tváře. Malinké, kulaté, hluboce posazené oči. Uši „perského“ typu. Krátké tělo. Slabá kostra a maličké tlapy bez chomáčků srsti. Dlouhý krk. Krátký, špatně olemovaný ocas. Srst, která je bez podsrstí.
PÉČE:
Srst sibiřské kočky nevyžaduje zvláštní péči, jelikož se nestáčí.
CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
FIFé,TICA.
|